O(c)hromená evolucí

14. srpna 2018 v 13:47
Evoluce. Byla nebo nebyla?
Poslední dobou jsou slova jako vývoj, evoluce a dospívání ta nejčastější, o kterých přemýšlím. Je to týden, co jsem oslavila dvacítku. Uaau, už fakt 20, už to není 'teen', už to není ani jednocifrerné. Upřímně mě to číslo den před narozeninama hrozně vyděsilo a měla jsem klasicky potřebu bilancovat. Až do půlnoci jsem jen ležela v posteli a přemýšlela, jak moc jsem stihla dospět. Už dřív jsem si uvědomila, že dospělost a věk, jsou věci, které spolu absolutně nesouvisí. Ale přesto, s tou dvacítkou už si uvědomuju, že jsem vážně dospěla. Přece jenom, jsem na vysoké, žiju de facto sama, pracuju. Tohle všechno je taková ta světská dospělost, kterou vidí každý. Ale vnitřně, vnitřně se už taky cítím docela dost dospěle.

Dnes jsem si to potvrdila ještě o kousek víc. Mám kamarádku, říkejme jí třeba Borůvka, která je mladší než já. V mnoha situacích mi ten věkový rozdíl ani nedochází a absolutně ho nevnímám. Dnes se mi ale svěřila, že si nerozumí, našla kluka, co ji má rád a stejně s ním 'nemůže být'. Kdyby mi bylo tolik, co jí, řekla bych přesně totéž a hledala tisíce důvodů, proč ne. Jenže mně už je o pár let víc a najednou si uvědomuju, jak věci vidím jinak. Jak jsem dospěla, aniž bych si toho všimla. Nějak mi to celé nevybouření a pochybnosti protekly mezi prsty a jediné, co jsem Borůvce dokázala říct, byla dospělá rada, ať se ničeho nebojí, protože láska nezáleží na nikom jiném než na ní a na něm.


Pořád přemýšlím nad tím, jak je možné, že jsem si ani nevšimla, že jsem dospěla, že se mi změnily názory a já jsem našla klid. A s tím vlastně tak nějak souvisí i to, co jsem Borůvce řekla jako druhou věc. Musíš věci nechat plynout, netlač ne ně a ony pak budou krásnější než kdy dřív. Tohle jsem pochopila už na základce, když jsme s mojí nejlepší kamarádkou, té říkejme třeba Datlička, vymalovávaly ve škole obrázky. Já jsem byla vždycky ta, co se snažila, nikdy nepřetáhla a měla o půlku menší pastelky než ona, protože jsem na ně tlačila a snažila se, aby moje obrázky byly perfektní. A výsledek? Moje obrázky byly dokonalé, ale ty od Datličky měly duši. A tak je to vlastně se vším. Když necháte prostor vaší duši, aby dělala to, co nejlíp dovede, bude to vůbec to nejlepší, co dokážete.

Vidíte, zase jsem u toho, tohle bych pár let zpátky nenapsala. A tak si tu sedím a zase se rozplývám nad mojí evolucí. Myslím, že jeden by se nade mnou pousmál, jak jsem z toho překvapená, ale nedivte se mi, vždyť jsem tady na tom světě nová! Vlastně, už se moc těším, až si za pár let sednu a budu se usmívat nad tím, co píšu teď a budu si říkat, že jsem zase o kousek dál. Třeba budu psát z Islandu s kakaem, třeba z Francie se sklenkou vína, třeba z Brna a budu vdaná panička, kdoví…


A na závěr jedno přání… Borůvko, přestaň se bát, všechno bude přesně tak, jak to má být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama