Doprava nebo doleva?

15. února 2018 v 16:23
Konečně jsem po tolika letech dospěla do věku, kdy jsem sama se sebou spokojená. Tím chci říct, už nemám nějak potřebu se s někým porovnávat, říkat si že jsem horší, tlustší, ošklivější nebo nevím jaká a začala jsem se mít prostě ráda, i když mám pořád vlastnosti, za které bych si dala pořádnou facku. Upřímně, je to ten nejhezčí pocit, najít svobodu, kdy mě nepoutají jiní lidé tím, jací jsou.

Hlavní věc, díky které jsem si tohle všechno uvědomila je, že ať to ostatní dávají najevo nebo ne, každý máme tak trochu 'shit life', jen prostě někteří lidi to umí líp skrývat a proto máme pocit, že jsou lepší než my. Můj život by se teď mohl zdát neznámému pozorovateli jako dokonalý. Mám kluka, který mě má rád, studuju to, co jsem vždycky chtěla a neskutečně mě to baví, mám rodinu, přátele, na které se mohu kdykoliv spolehnout, mám kde bydlet, co jíst, ve volném čase dělám taky to co mě naplňuje. Pro nezasvěcené idyla jako blázen... Jak to tak bývá, životní paradoxy přicházejí se štěstím. Ten můj jsem odhalila pár dnů zpět. Teda dobře, spíš jsem ho navzdory strachu řekla nahlas.

'Jak je možné, že mám všechno, po čem jsem toužila a stejně nejsem tak šťastná jak jsem čekala že budu?'

Už kdysi jsem tu psala o očekáváních a nadějích, o tom, že jsem a nejspíš už navždy budu snílek, který se nevzdá svých snů a bude pořád doufat v něco lepšího. Teď mám všechno o čem jsem snila a stejně to nefunguje. Proč? Možná se v tom soukolí otáčí jedno kolečko pomaleji. Nebo je to jen všechno špatně seřízené. Kdo ví? já ne...

Přemýšlím nad tím, jestli je tohle jen věc mládí. Mládí, které chce stále víc, je nenasytné, je jako voda, která se neptá na cestu. Mládí, které stále doufá v něco velkého. A potom, až to nadšení opadne se začne postupně smiřovat s 'dobrý' místo 'vynikající'. Spadne do stereotypu, který říká, že by si nemělo stěžovat a být rádo za vrabce v hrsti, než se honit za holuby na střeše. A co když to záleží jen na mě, jestli si vyberu navždy mládí a navždy budu hledat něco velkého nebo se začnu smiřovat se životem? Jistě že je to jen na mě! Ale na druhou stranu, co když nikdy nenajdu nic lepšího? Má cenu všechno opouštět kvůli risku a dost možná na konci zůstat sám?

Kudy jít? Doprava za jistotou nebo doleva na cestu bez značek, kterou nikdo předemnou neprošlapal?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama