Duben 2017

otazníky

8. dubna 2017 v 21:21
Každý z nás má občas nutkavou potřebu sebezkoumání, analyzovaní a dělání závěrů o našem bytí, nebytí, jeho lehkosti a složitosti. Ruku na srdce, kdo tvrdí, že ne, dělá to dvojnásob a brečí doma do polštáře. My velké holky však máme své terapeutické metody a píšeme tyto myšlenky pro jiné velké holky...

Dnes celý den přemýšlím nad svobodou, nad zodpovědností, nad zodpovědností za naše činy a přátele a za všechno, co kdy učiníme. V poslední době se mi zase vracejí pocity, které mě hodně trápily tak před dvěma lety - neustále mi připadá, že jsem největší trpitelka na světě s neskutečně složitým osudem a musím si nést ten svůj kříž. Když to teďka píšu, je to vážně absurdní, v porovnání s jinými lidmi, ale přesto, člověk by neměl brát své pocity tak na lehkou váhu, přece jenom s nima musíte žít. Ano, každý z nás má svoje kostlivce a na každého z nás jednou za čas vykoukne, ale pak už jde jen o to jak se s tím člověk popere.

Na mě teď vybafl ten obvyklý vztahový kostlivec. Dneska celý den přemýšlím nad zodpovědností za toho druhého ve vztahu. Jak moc je špatné být občas sobec, vykašlat se na všechny a prostě jít si za tím svým? Jak moc je ale na druhou stranu špatné být neustále pro všechny a zapomínat na sebe? Jak moc je špatné prostě nebýt pro nikoho a jít si za tím, co nás, doufáme, udělá šťastnější?

Neustále si říkám, že to s Ním asi nebude mít cenu. Přece jenom, je dítě, hledá se, musí se někde najít, jenže co já? Mám být zodpovědná za to, že se hledá a být Mu průvodcem v tom, aby se našel? Nebo od toho všeho dát ruce pryč a sobecky si jít za svým, snad štěstím, ale s někým jiným? Má cenu neustále přiživovat ten plamínek, když už vím teď, že stejně zhasne? Ale proč se nepobavit nezávisle na okolním světě, na cizích pohledech, na čemkoliv? A potom, je to ode mě vůbec fér, využít Ho k pobavení, když vím, že On to může vzít jinak?

Ach bože, tolik otázek, tolik odpovědí si přeju mít. Nebo alespoň na tu jednu jedinou otázku - má být člověk zodpovědný za toho druhého a nebo jen sám za sebe?

Do dnešního jarního večera jsem vnesla víc otázek, než by si zasloužila slušná detektivka, ale odpovědi? Ty nikdo nevypátrá, ty čekají na tu nejlepší chvíli. A do té doby? nezbývá než věřit tomu, že jsme v tuto chvíli přesně tak, kde máme být a s tím, s kým máme být a že neexistuj í omyly ani náhody.

A nebo je to celé jinak? A všechno co děláme je jenom pavučina lží a chyb, která jenom čeká na špatné našlápnutí, aby se protrhla?