Jaký si to uděláš, takový to máš!

9. listopadu 2014 v 17:03
Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké jsou vaše priority? Dneska mě vezl kamarád domů a jelo před námi Porsche a řekla jsem, že bych něco takového chtěla, on na to, že by chtěl radši pořádného kombíka ( :D ). V tu chvilku jsem si uvědomila, jak jsme všichni hrozně stejní, ale přesto jiní. Máme dvě ruce, dvě nohy, nějaké ty oči, ale každý z nás má odlišné touhy.

Jsme druh Homo sapiens sapiens, tedy člověk rozumný, dokonce dvakrát rozumný. Jsem ráda, že jme druh rozumný a jsme ochotní slevovat ze svých nároků a přetvářet své priority podle věku a situace. Jako malá jsem si říkala, že budu mít černookého prince, který bude mt obří palác a bude mě zvát na večeře a plesy. S rostoucím věkem jsem si uvědomila, že nejde o peníze nebo o barvu vlasů nebo o majetek. Teda jo, jde o peníze, hýbou světem, je to nejmocnější kapitál, bez peněz se nebude točit svět a blablabla..

Když jsme malí a rodiče nám často řeknou že nám něco prostě nekoupí (a že asi ví proč), chceme být bohatí, abychom si to mohli koupit všechno. Netvrdím, že teď už bych bohatá být nechtěla, ale zaujala mě věc, kterou nám kdysi řekl náš tělocvikář "Já bych nikdy nechtěl být tak bohatý, abych se musel dívat na ostatní, jak žijí v chudobě". Podle mě to vystihuje vše, co chci v životě.

Nejradši bych odjela někam kde peníze nejsou, někam na ostrov, kde nikdo neřeší kolik má peněz nebo jaký má titul. Prostě bychom jedli banány a byli šťastní při západu slunce, achjo :)...

Ale zpět k těm prioritám, co je ten motor, který nás nutí je celé přeskládat a přehodnotit? Myslím, že ten hlavní motor je strach. Tak třeba priority co se týče lásky. Každá z nás si vysnila svého prince na bílém koni, který nekouří, nepije, nenadává, je milý, hodný, slušný, sexy, mužný a tak dále.. Postupem času ale začneme dospívat a uvědomovat si, že všechno nejde tak, jak jsme si to vysnili a přijde strach, strach z toho, že budeme sami a nikoho nenajdeme. Takže z našich priorit odpadá vypracované břicho, vysokoškolský diplom nebo přehnaná inteligence.
Je to ale špatně? Slevovat své priority a neustále se přizpůsobovat systému. Lidstvo se už po tisíce let přizpůsobuje všemu, co na sobě planeta mění. Jestliže se lidem zavřou v nějakém směru dveře, vrátíme se oknem, jestliže něco nefunguje vymyslíme něco, co je větší prasárna. Co se týče priorit, myslím, že není na škodu občas slevit, ale proč ze sebe dělat něco méněcenného, co si nezaslouží něco/někoho pořádného?

Veď predsa KAŽDÁ ŽENA MÁ PRÁVO NA LÁSKU (podle toho jakou si ji vysní)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lia de Chance Lia de Chance | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 20:43 | Reagovat

Máš pravdu.. Celý článek jako kdybychom ho psala já. Jinak bych to určitě nenapsala.
Ano, každá holka si přeje mít toho prince, ale pak zjistí, že princ není.. Nebo pro ní je, ale není přesně podle její představy (aspoň myslím já).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama