Sakra, co se to děje?!

4. srpna 2014 v 14:14
Nemůžu si pomoct, Já si prostě nemůžu pomoct. Tři panáky Becherovky a já si nemůžu pomoct a prostě ten článek musím napsat! Dneska jsem byla na srazu se spolužáky, přesněji jenom s chlapci, dívky jsou totiž asi dotčené a nebo spíš zaneprázdněné sexem v chlapci, které buďto sotva znají a nebo s nimi sexují protože jsou bohatí a hezcí.

Jak si tomám krucifix přebrat?! To je naše generace vážně tak nemocná, že 16-ti letá panna je příroní úkaz? Nebo to, že naivně očekávám, že když už o sobě slyším drb, že bude pravdivý alespoň ze 2% (opravdu jsem nekradla ve zdejší večerce!!!).

Je mi smutno z toho, že je nám 16 a všichni se snažíme chovat jako dospělí třicátníci stavějící si dům, často randící emancipované ženy a nebo jako lidé znudění svým životem. Upřímně já svůj život miluju. Jsem ráda 16-ti letá, mám ráda svoje kamarády, ráda dělám přesně to, co patří k životu puberťáka, který dospívá. Ráda nemám sexpřítele už v 15. Ráda dělám blbosti a piju Becherovku bez brzdy, ač toho následně lituji. Ráda se opaluju na lehátku a trhám rybíz, abych viděla zdejší partičku fotbalistů nahou do půl těla. Ráda se dozvídám drby o ostatních holkách, které se vtírájí do sluníčka dokonalosti Petra Stuchlíka. Miluji svůj život.

Jenom mě nějak začíná (a vím, že by nemělo a taky nemusí) trápit fakt, že lidí jako já je čímdál míň. Asi jsem z jiné doby, asi jsem naivní holka, která čeká na chlapce který jí bude stát za to, která očekává milé chování od lidí, ke kterým je milí, která očekává poděkování za to, že udělá něco pro jiné, ač by nemusela.

Je nám okolo 17 let. Jsme mladí, krásní a plní života. Můžeme všechno a svět nám leží u nohou. Tak sakra lidi, co je to s vámi že se zahazujete vymýšlením pohádek o neznámých lidech, že lezete do prdele někomu, kdo o vás neví, že spíte s klukem se kterým ani nechodíte, že se snažíte být dospělí, že se rozcházíte, protože je pro vás ten vztah už moc stereotyp?

To už jsme vážně tak rozežraní, že jsme do 17 zažili všechno a teď už se jenom nudíme svým vlastním životem?

Vzkaz pro Aničku na další den v 11:00 : Přečti si ty chyby cos tady nasekala, vyhoď papír s poznámkama z nočního stolku,který sis tam napsala, protože sis myslela, že tento článek napíšeš až zítra a hlavně tuto poznámku nemaž!! A ještě si jednou promysli název článku!

P.S. Tento článek jsem nakonec dopsala až den na to (ještě s hladinkou z předchozího dne) překvapená tím, co jsem dokázala vyplodit v takovém stavu! Název článku byl ponechám v původní verzi!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama