Forgive and forget

4. července 2014 v 23:44
Forgive and forget. Odpustit a zapomenout.

Jako malé dítě jsem byla vychovávaná k tomu, že je správné odpuštět. Ano je to správné. V Bibli říkají, že do ráje půjde jen ten, kdo je schopen odpustit. Že jestli sami chceme odpuštění, musíme taky sami odpustit.

Co je to odpuštění? Znamená odpustit zapomenout? Vyrovnat se s tím? Říct si, že mi to nevadí? Popsat odpuštění nejspíš nelze. Teda aspoň já to nezvládnu. Pro mě odpouštění zatím nikdy nebylo těžké, nejspíš proto, že mi asi nikdo nikdy opravdově neublížil. Odpuštění pro mě bylo něco samozřejmé, něco co jsem chápala za správné, něco co chci umět i do budoucna. Zžírat se myšlenkami na něco, co bylo je bolestivé, skličující, láme to srdce. Bohužel nejenom jedno srdce. Snaha o odpuštění může být velká, může být obrovská, ale jsme schopni to udělat jen tak na lusknutí prstů, na počkání? Často to trvá celý život a občas se k tomu odpuštění stejně člověk nedostane.

Co je to zapomění? Zapomenout na křivdu, ublížení, způsobený zármutek je vlastně docela jednoduché. Lidský mozek je nastavený tak, že zapomíná některé informace a nahrazuje je těmi příjemnými, což pokládám za velkou, opravdu velkou výhodu. zapomenout na křivdu nebo špatné chování člověk vyžene z mysli. Nepřemýšlí nad tím každý den, ale co když to mozek jednoho dne zase vynese do éteru? Vzpomeneme si, co nám bylo ukřivděno a uvědomíme si, že jsme zapomněli, ale odpustili jsme?

Teď mě napadá jenom jediná myšlenka - Existují nějaké neodpustitelné věci?

Jde vlastně vůbec odpustit a zapomenout?...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama