Květen 2014

Want it? Change it!

23. května 2014 v 22:08

Víte jak je na Facebooku vpravo nahoře takové to šmírovací okýnko? teda vlastně asi jenom já ho používám na šmrování cizích lidí a občas tam najdu něco fakt zajímavého...

Asi před 4 minutami jsem narazila na fotku, kterou olajkoval můj kamarád a jsem v šoku. Dovedlo mě to zauvažovat nad tím, jestli to je nebo není pravda.

Dnešní den bych shledala absolutně plodným- udělala jsem neskutečnou radost mojí kamarádce, nakrmila duši přednáškou Revoluce na talíři a nakonec si šla poslechnout cestopisné povídání o Srí Lance. Při tom, jak jsem poslouchala všechny ty lidi. Ty cizí lidi, kteří mluvili o tom, co prožívají, jak co chápu a jak dokázali změnit něco, co je v dnešní době pořád trochu proti konvencím a nebo se prostě sbalili a odjeli do Indie.. a to doslova skoro do Indie!

Říkám si, že ti lidi dokázali změnit svůj život, změnit svůj svět a to pouze proto, že chtěli. Když jsem uviděla tento obrázek, řekla jsem si jestli je to pravda, tak jak na to? Jo jasně, google mi nenapíše krok po kroku co mám udělat. Všichni by jsme si přáli světový mír, konec válek na Blízkém Východě, na Ukrajině a aby nikdy nebyla vynalezena atomová bomba, zkrátka bychom chtěli změnit svět.

Naprosto každý někdy slyšel větu "Je to jen malý krůček pro člověka, ale velký krok pro lidstvo." Možná byhc si ten citát dovolila prohodit. Chceš změnit svět? Nevíš jak na to?... ZAČNI U SEBE!

Vím, že o začínání se mluví lehce ale hůř se činí, vždyť to zná úplně každý z nás, ale třeba to vegetariánství. Dneska jsem si vyslechla, že když snížíme spotřebu masa o 10%, nakrímeme tím 60 000 lidí! Neskutečné, že? Nejhorší na tom je, že maso samotné si může dovolit z hlediska planety jenom část lidí a zbytek živoří. Je mi z toho smutno...

A už jsme u toho! Jenom takovou drobností jako je omezení (nechci říkat odstranění, to je moc drastické) masa v jídělníčků dokáže pomoct nám všem. a přesn tomu já říkám "malý krůček".

Každý z nás má v sobě nějaký potenciál, nemusím říkat, že někdo umí kreslit, druhý zase zpívat. zpěvák si může zpívat v koupelně, ale proč nezměnit svůj svět a "neprodat" to světu? Prostě změnit svůj život!

A k tomu obrázku... Když řeknu, že jednou změním svět, vyslechnu si spoustu připomínek a úšklebků. Ano, třeba nezastavím globální oteplování, ale co když se mi povede vymýtit část hladomoru? Nebo dokážu zajistit mír mezi státy? Jistě jde o víru, ale myslím si, že v první řadě je víra v sebe sama. A potom? Zbytek věcí jako je vůle, vytrvalost a pokora, tak ty už se spolu drží za ruce a ve předu je táhne úspěch s velkým Ú. A úplně všechno to začíná v tom, že dokážu změnit něco u sebe.

P.S.: Je to jako atomy - musím začít u malé částečky, aby vzniklo všechno.

vie est belle!

7. května 2014 v 16:50
Najít přítele je věc těžká. Přítel je totiž někdo, kdo vás pochopí, kdo vám bude rozumět a kdo vás nebude soudit za vaše rozhodnutí. Jistě, najít přítele je složité...

Jeden citát říká : "Kdo našel přítele, našel štěstí." Já bych si ho však dovolila poupravit "Kdo našel přítele, který dokáže pochopit vaši situaci, našel štěstí." .Já jsem to štěstí asi našla (teda zatím se to tak tváří), ale je mi trochu smutno z toho, že moje kamarádka zažívá něco podobného jako já a proto mě chápe. Přála bych si, aby byl pro nás teenegary svět jednoduchý. Aby nikdo nebyl posedlý vzhledem, aby jsme mohli dělat jenom to, co se nám chce a aby jsme uměli zacházet se svými city.

Popravdě moc nerozumím tomu, že má někdo "plnohodnotný" vztah ve třinácti/čtrnácti letech. Jo jasně "Láska kvete v každém věku"..a bla, bla, bla... Nejhorší na tom všem je fakt, že my teenageři asi nejsme schopní najít faktickou opravďáckou lásku s velkým L.

A proč si to myslím?.. asi proto, že momentálně zažíváme období, kdy většinou nejsme schopní vypořádat se s vlastními city a doslova nevíme co se sebou, natož co si počít s partnerem. Možná proto si většina kluků najde nějakou pumu, které jde jenom o to, aby bylo super-mega-INózní kočička co má vedle sebe coolového kočičáka. Achjo, světě nechceš být jednodušší?

Nejpříšernější na tom je onen fakt, že najít někoho, který splňuje naše představy aspoň z 48% je asi tak těžké, jako olíznout si loket. Když se mi to náhodou povede, teď mluvím o tom hledání :D, tak je božský, dokonalý ale buď má přítelkyni a nebo z něho/toho mám strach (vzhledem k počtu čtenářůtohoto blogu si dovolím použít tento dovětek). Ale ne, opravdu nemám panickou hrůzu z penisů -____-

No nic... svět je krutý, život je svině, všichni boží lidi jsou zadaní (nebo se jich bojím), továrny na gumové medvídky chrlí málo medívdků a světová spotřeba mléka roste. A proto...DĚKUJU, ŽE ŽIJU ZROVNA NA TÉTO PLANETĚ, protože jenom díky tomu mám co řešit a na co si stěžovat a nemusím se zabývat mými problémy. A ještě děkuju tomu debílkovi z 1. A za to že mě baví jeho životem a vztahem s dvěma holkama naráz! :)