Nothing About Everything

16. dubna 2014 v 19:17
Prší-svítí-prší-svítí-prší-svítí...dobrá-špatná-dobrá-špatná-dobrá-špatná.. nálada, počasí no prostě všechno.

Je jaro, krásné jaro. Kytičky kvetou, včeličky létají, sluníčko svítí, mráčky prší, berušky žerou mšice a mě chytá splín. Nevím jestli je to tím, že budou Velikonoce, které bytostně nesnáším a nebo proto, že zjišťuju, že jsem vlastně umíněná koza, co si neumí vybrat. Mám problém s vybíráním zmrzliny, botů, mužů, no prostě všeho...

Můj život je jako vesmír, ale teda možná ten vesmír bude trochu jednodušší. Je to pořád dokola, jako na kolotoči. Možná, že to přirovnání bude docela trefné, vzhledem k tomu, že se mi dělá špatně z kolotočů a poslední dobou i z ných komplikovaných vztahů-nevztahů.

Zjišťuju, jak je jednoduché se do někoho zakoukat. Vždycky jsem si myslela, že když má někdo přítelkyni, že to není žádný problém, protože přece "Každý vozík se dá odpojit.". Poslední dobou, teda vlastně až dneska ve vlaku, mi to došlo. Ano, vozík můžeme odpojit, to rpoblém není, ale můžeme někoho přinutit, aby nás měl rád? Můžeme být beztrestně manipulátoři lásky, kteří ničí druhým život a sami z toho dokáží profitovat?

Možná, že odpojování cizích vozíků je docela jednoduché, přece jenom přimět někoho, aby vás políbil, je jednoduché... ale bude vás ten dotyčný mít rád? Nebude a konec konců, měli by jste se rádi vy, kdybyste to udělali?

Je fakt, že ačkoliv říkám, že odpojování vozíků není problém, tak bych se sebou asi nevydržela.

Je to docela škoda, zvlášť pokud vím, že někdo komu možná stačí docela málo k odpojení onoho vozíku tu bude už jenom chviličku a já se na něho vlastně ani nezvládnu podívat, jak se mi líbí. Sranda, co?

Dneska jsem v tom vlaku četla jeden citát

Po přečtení a detailním duševním rozboru jsem konstatovala, že můj svět určitě nebude, protože nejsem schopná se na někoho usmát, natož s ním promluvit...docela bída, co?

Ale ano, i my tiší snílci máme své chvilky, obvykle okolo půl 4 ráno... škoda jen, že si neumím vybrat, protože když bydlíte od někoho asi 300 kilometrů, nebude z toho nic, snad jenom kyber-přátelství.

Mimcohdoem Filipe, kdyby sis toto všechno četl, tak ano, tím "za krátko odcházejícím člověkem", co na sobě má připojený vozík, myslím přesně tebe!! ;)


Je jaro, okolo mě je asi tisíc dvě stě padesát šest párů, které mají potřebu dokazovat celému světu jak se milují. Já sedávám sama ve vlaku a přemýšlím.. a vlastně ještě nadávám na lidi co potřebují, aby celý svět viděl, že si zrovna teď dali pusu. Jaro je vlastně docela depresivní. A nebo si za to můžu sama? Co když to mám celou dobu na dlani opravdouvou lásku a já prostě kýchnu a ona zmizí jako peříčko, které odletí? Jsem masochista nebo mám strach z lásky z velkým L?

Ať je to tak či onak, žiju jenom jednou a jestli se mám užírat doma, tak to radši umřu rovnou! Proto hlásám všem :

...a nebo taky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama