bez smutku nebude nikdy štěstí..

9. března 2014 v 15:53
Měřit štěstí nelze, to víme všichni už dávno.. Když nad tím ale přemýšlím možná by to šlo.

Moje vlastní teorie na měření štěstí je následující:

Já s mým minimem šťastných chvil budu ten hluboký podprůměr a od mého nulového bodu se bude odvíjet křivka dalšího štěstí či neštěstí.

Nechci a taky nebudu o sobě tvrdit, že jsem nějaká chudinka, kterou fackuje život a že chci aby to přestalo. Jo, život mě fackuje, ale neudělám nic a jak se říká "Každý svého štěstí strůjcem..."


Zrovna včera se mi stalo pár zajímavých věcí..

Bylo MDŽ (Mimochodem tento svátke absolutně neuznávám a přijde mi to naprosto stejné jako chodit a všude vyvolávat "At žije KSČ"...) a švagr se chtěl trochu vyšvihnout tak přinesl tři růže. Jednu dal mojí mamce, byla krásná červená, sestra dostala bílou, rovněž krásnou a já dostala taky jednu bílou, jenže mně do hodiny chcípla.. Říkám si, kde je spravedlnost světa. Ségra i mamka mají vlastní chlapy na to aby jim nosili kytky, já ji dostanu jednou a chcípne!!!

Včera bylo krásně, tak jsme se rozhodli, že si uděláme malý táboráček u nás na dvorku. Dostala jsem bojovku- nařezat klobásky a připravit je, samozřejmě já šikula jsem nožem lehce zajela do prstu.. To by mě ale nepřekvapilo tak, jako situace následná.
Sedím si tak u ohníčku jenom v papučkách a po chvilce ucítím píchnutí do nohy. Bolest sílí a já při pohledu na nohu zjistím, že mi do boty vletěl malý uhlík a propálil díru na ponožce a samozřejmě popálil nohu.
A ano, přesně tohle je způsob jak se zranit dva palce během 15 minut ;)..


Myslím, že na dešti a duze něco bude. Ano všichni toužíme po něčem co je třeba nemožné a nebo to možné je ale nejsme ochotni pro to udělat všechno co bude možné, zkrátka chceme všechno zadarmo a já se ptám, co dáváme zadarmo my, že čekáme že bude něco darováno zadarmo nám?

Můj poslední rok vlastně vypadal jako jeden velký stroj na smůlu, který ale zasahovalo jenom do mého života. Počínaje dírou na kalhotách vzniklou ve škole a konče narušením hodiny chemie druhému ročníku a následná hysterická scéna.

Ale teď vážně.. jsem ráda, že nejsem jenom šťastná, protože trocha smůly mě naučí, jak si všeho vážit, jak se snažit, jak všechno překonat a to je nejdůležitější.

A proto opět slavnostně prohlašuji : Všichni maminčini mazánci, rozmazlení spratci a fakani, budete mít těžký život a ne proto, že by život byl těžký, ale proto, že vám všichni všechno přinesli vždycky až pod nos a přeju vám, aby jste si to užili :-*

Joo a ještě něco... Všem klukům kteří kdy odmítnou nějakou moji kámošku vzkazuju : Vy kreténi.. nevíte o co jste právě přišli...;)


..to jenom tak pro inspiraci
<3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama