Březen 2014

jako maskovaní špióni

14. března 2014 v 22:12
Vypadat před lidmi jako bohém. Vypadat jako kráska. Vypadat jako nejlepší sportovec z týmu. Vypadat jako nejoblíbenější z celé školy. Vypadat jako někdo kdo nejsme..Všichni nosíme masky a ne že ne!

Procházím se po škole a sama to můžu vidět. U nás ve škole je asi 1 000 lidí a každý z nás chce vypadat dobře. Některé lidi jsem měla možnost potkat ještě před gymplem a je mi trochu smutno z těch masek, které nosí dennodenně

Jedna holka, řííkejme jí třeba jenom V., je moje bývalá spolužačka ze základky. Už na té základce byla asi trochu jiná. To, že je nkdo jiný nikomu neberu protože já ať chci nebo ne jsem divná taky... I když ona nebyla ani tak jiná než spíš trapná. Každopádně teďka ji potkám ve škole, nosí se jak pětikačka do banky. O to víc mě ale dokáže rozesmát, když s ní mluvím a mám pocit, že se bavím s holkou o 3 roky mladší.. Nebo třeba stačí potkat ji někde na diskotéce - přijde na jehlách, uplé kalhoty a nátělníček a je z ní rázem dospělá holka.. než promluví..

Na těchto "vesnických" akcích se ty masky asi nejlíp nasazují. Každý zná každého a je vážně legrační pozorovat holky, které si hrají na hvězdy a ve skutečnosti ani neví jak se dělají míchaná vajíčka.


Ale upřímně.. nejspíš taky nosím masku. Není to (teda doufám) maska faleše. Je to spíš maska štěstí, abych nemusela vysvětlovat proč jsem zrovna smutná, co mě trápí, proč se mi zrovna nechce smát. Jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo ji nosí. Asi ji nosíme všichni, ale jenom se s tím nesvěřujeme..

Čekám na den až všichni odhodíme své masky, až budeme svobodní. Budeme prostě smutní a nebudeme hrát štěstí. Budeme šťastní a nebudeme to schovávat za masku vážnosti. Budeme prostě trapky, které jsou jako devítileté holky. zkrátka si na nic nehrát a jenom žít. Užívat si sluníčko, jaro a přátele..

Prostě žít!!

P.S.: Ano i já mám teď na sobě masku...Sedím s čekám až všichni od nás z domu vypadnou, abych se mohla osprchovat a jít spát! Místo toho tady všude někdo je a nemám chvilku klidu ..


život jako FEAR FACTOR

10. března 2014 v 19:26
Bojím se.. Jo jasně, mám strach.

Jsem puberťačka, která ani neví co bdue za týden, takže myslím, že jsem v právu s tím, abych měla strach. Důvodů ke strachu mám spoustu - počínaje včerejší neočekávanou písemkou přes nedostatek peněz až po smrt.

Možná by někomu mohlo přijít zvláštní, že se v 15 bojím smrti. Jenže já si prostě nemůžu pomoct, musím to být navždy, prostě nemůžu umřít, to nepřipadá v úvahu!!!

Znám lidi, kteří se bojí toho že budou neoblíbení nebo že jejich popularita bude na bodu mrazu. Kdyby toto byl jediný původce mého strachu, byla byhc šťastný člověk. Upřímně já mám větší strach z toho, že ztratím kamarády, že zůstanu sama a z toho že na světě dojdou zásoby gumových medvíků.

Bojím se toho, že roztají všechny ledovce a v Česku bude oceán, bojím se toho, že se objeví nějaký zmutovaný druh opic, který bude ovládat lidstvo, bojím se toho že na Zemi přiletí rytíři Jedi a budou nás všechny terorizovat.

A můj největší strach? SAMOTA.. Bojíms e toho, že všichni odejdou, že si nikdy nenajdu kluka který mě bdue mít fakt rád, že udělám pitomost, která všechny rozzlobí natolik že utečou..

Mít strach je přirozené, jasně to říkají všichni, ale zkuste to nějak ovlivnit v těch psrávných chvílích. Možná by jsme beze strachu skončili jako roboti a nebo by jsme byli při té mimozemské invazi schopni vzdorovat těm mimozemšťanům. Těžko říct..

Ale já to zvládnu! Dokážu vystudovat, najdu si skvělou práci, najdu si mého Mr. McDreamy a budeme spolu mít dva malé černoušky, naučím se zvládat kritiku ( i když je neoprávněná :D ), zvládnu být skvělá kamarádka a dobrá holka, no prostě to DOKÁŽU!

P.S.: A spravím si to moje sebevědomí, jsem na dobré cestě, co? :)


bez smutku nebude nikdy štěstí..

9. března 2014 v 15:53
Měřit štěstí nelze, to víme všichni už dávno.. Když nad tím ale přemýšlím možná by to šlo.

Moje vlastní teorie na měření štěstí je následující:

Já s mým minimem šťastných chvil budu ten hluboký podprůměr a od mého nulového bodu se bude odvíjet křivka dalšího štěstí či neštěstí.

Nechci a taky nebudu o sobě tvrdit, že jsem nějaká chudinka, kterou fackuje život a že chci aby to přestalo. Jo, život mě fackuje, ale neudělám nic a jak se říká "Každý svého štěstí strůjcem..."


Zrovna včera se mi stalo pár zajímavých věcí..

Bylo MDŽ (Mimochodem tento svátke absolutně neuznávám a přijde mi to naprosto stejné jako chodit a všude vyvolávat "At žije KSČ"...) a švagr se chtěl trochu vyšvihnout tak přinesl tři růže. Jednu dal mojí mamce, byla krásná červená, sestra dostala bílou, rovněž krásnou a já dostala taky jednu bílou, jenže mně do hodiny chcípla.. Říkám si, kde je spravedlnost světa. Ségra i mamka mají vlastní chlapy na to aby jim nosili kytky, já ji dostanu jednou a chcípne!!!

Včera bylo krásně, tak jsme se rozhodli, že si uděláme malý táboráček u nás na dvorku. Dostala jsem bojovku- nařezat klobásky a připravit je, samozřejmě já šikula jsem nožem lehce zajela do prstu.. To by mě ale nepřekvapilo tak, jako situace následná.
Sedím si tak u ohníčku jenom v papučkách a po chvilce ucítím píchnutí do nohy. Bolest sílí a já při pohledu na nohu zjistím, že mi do boty vletěl malý uhlík a propálil díru na ponožce a samozřejmě popálil nohu.
A ano, přesně tohle je způsob jak se zranit dva palce během 15 minut ;)..


Myslím, že na dešti a duze něco bude. Ano všichni toužíme po něčem co je třeba nemožné a nebo to možné je ale nejsme ochotni pro to udělat všechno co bude možné, zkrátka chceme všechno zadarmo a já se ptám, co dáváme zadarmo my, že čekáme že bude něco darováno zadarmo nám?

Můj poslední rok vlastně vypadal jako jeden velký stroj na smůlu, který ale zasahovalo jenom do mého života. Počínaje dírou na kalhotách vzniklou ve škole a konče narušením hodiny chemie druhému ročníku a následná hysterická scéna.

Ale teď vážně.. jsem ráda, že nejsem jenom šťastná, protože trocha smůly mě naučí, jak si všeho vážit, jak se snažit, jak všechno překonat a to je nejdůležitější.

A proto opět slavnostně prohlašuji : Všichni maminčini mazánci, rozmazlení spratci a fakani, budete mít těžký život a ne proto, že by život byl těžký, ale proto, že vám všichni všechno přinesli vždycky až pod nos a přeju vám, aby jste si to užili :-*

Joo a ještě něco... Všem klukům kteří kdy odmítnou nějakou moji kámošku vzkazuju : Vy kreténi.. nevíte o co jste právě přišli...;)


..to jenom tak pro inspiraci
<3

ten party reasons

2. března 2014 v 17:41
PADLA!
Party's over...finally

Včera jsem zjisitla co je nejlepší pocit v životě. Nebudu tajnůstkařit.. NEJLEPŠÍ POCIT NA SVĚTĚ JE, KDYŽ ZA VÁMI PŘIJEDOU KAMARÁDKY Z DRUHÉHO KONCE VESMÍRU, JENOM PROTO, ABY VÁS PODPOŘILY!

Druhé největší moudro a pravda večera? Žádné slosování tomboly není zmanipulované i přes to, že to vyhrají všichni vaši kamarádi, kamarádky nebo příbuzní.

Třetí moudro večera zní: Když si všechny vaše kamarádky najdou na párty chlapa a vy sedíte a pijete, nezoufejte. Pořád ještě můžete sedět a vydávat bundy v šatně.

Moudro číslo čtyři: Oslovení "borůvka" nebo "Venuše" možná znamená nějakou milou přezdívku.

Páté moudro:

Moudro číslo 6: Taneční battle s fotbalistou okolo kterého se můžete svíjet asi vždycky není nejlepší nápad..

Sedmé moudro: DĚLAT POŘADATELKU JE NA PIČU!

Osmé moudro lidstva: Sto lidí, sto chutí...a nejvíc asi na kluky

Moudro číslo devět: Ať dělá tvoje kámoška cokoliv, podporuj ji.

Moudro číslo DESET: Být na párty sama je horší, než být pořadatel!


<3