Únor 2014

Mr. McDreamy

27. února 2014 v 16:14
...vysoký
...hubený
...krásný úsměv
...skvělé vlasy
...krásné oči
...chytrý
...vtipný
...zkrátka dokonalý

Jo, tak přesně takového kluka jsem minulou sobotu našla na jednom plese. Možná by to chtělo ještě napsat, že v daném okamžiku byl taky docela opilý. to mě přivádí k mylšnekám. Když jsme opilí mluvíme paravdu, nebo jenom lžeme?

V této situaci by byla lepší ta verze s tou pravdou vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděla o mé úžasnosti, o tom jak jsem krásná a holka jeho snů. Jenom čekám co přijde, až se potkáme za střízliva. Mým přáním by samozřejmě bylo abyhc byla pořád holka něčím snů, byla krásná a úžasná, ale co si budeme povídat..

Vždycky jsem nechápala holky, které mají vlastního přítele a stejně pálí za někým jiným a říkají tomu "slabost". Teď tomu naprosto rozumí. Nemusíš chtít, je to prostě slabost :)

A proto na vědomost všem dávám "Nesuďte slabosti cizích, neboť nikdy nevíte, kdy se objeví slabost vaše"!


Ale ne... ten fotbalista mi bdue stačit :)
<3

oooooooh love!

18. února 2014 v 19:46
Láska. Slovo láska bych si netroufla definovat snad jenom proto, že jediná, která mě potkává je láska do hor, do bot, do svetru a tak. Při těchto myšlenkách však v mé mysi vysvtává otázka "Zamiluje se každý v životě aspoň jendou a opravdově?". Má každý z nás právo na lásku? A bude ta láska opětovaná? Je to těžké, Spousta z nás si asi tu lásku ničí sama, třeba tím, že vybírá toho nejlepšího tak, že nakonec nikdo nezbyde.
Jsme my lidi, kteří lásku nenašli, masochisté, smolaři a nebo prostě jenom nepřitažliví ňoumové? Říkám si, že to bude určitě chyba ve vesmíru, zvlášť když jdu po chodbě a za každými dveřmi a na každém parapetu potkám líbající se pár. Jen mi někdo řekněte, jak to udělali?
Z tohoto mého uvažování začínám usuzovat, že budu asi jenom ňouma, co sedí a sám nic nezvládne, teda určitě ne ve střízlivém stavu za určitým záměrem.
Spoustě nás, nezadaných ani moc nepomáhá dnešní svět. Jen si vzpomeňte na vyplňování osobních údajů na vašem facebookovém profilu, na písničky, které slyšíme v rádiích, na zamilované reklamy na Kofolu. Je dnešní svět zaměřený proti nezadaným a nebo jenom hledáme něco, na co si stěžovat? Vždyť i na spoustu věcí potřebujete partnera a ani ve snu by vás to nenapadlo, nemluvě o tom, když cestujete nebo někde sedíte a příjde za vámi někdo, kdo se zeptá "Jste sama?".
Ano, přesně to je ta chvíle, kdy mám chuť vstát a začít křičet na celý obchod, restauraci, vlak "Ano kurva, jsem sama!!!"
Nejspíš by to bylo hodně drastické řešení, ale přece nebudeme troškaři.
A proto do té doby slavnostně prohlašuji "Milá lásko, až potkáš někoho děsně supráckého jenom pro mě, zavolej.

friendship?..haha

15. února 2014 v 21:05
Už jako malé děti si na pískovišti nebo při hraní na průlezkách najdeme kamarády. Ano, tito kamarádi jsou to nejdůležitější, co v té době máme, snad kromě báboviček a mlýnu na písek. Ale kolik těchto přátel s námi přežije až do teď? Do věku, kdy je potřebujeme nejvíc. Jsou dětská přátelství opravdová přátelství?
Co se týče mých dětských přátelství, vydrželo mi jedno, jedno opravdové, bez toho, aniž by jsme si pořád dokazovaly jak se máme rády a vypisovaly si blbiny. Prostě souzníme na dálku, úžasné, že? :) dnešní doba si nejspíš žádá být ve styku každý den, psát si, telefonovat si a být na sobě závislí, ale co taklhe nezávislé přátelství?
Samozřejmě jsem nevyrůstala pouze s jednou kamarádkou, to by mě i náš vztah zabilo. Byla jich spousta a takhle veřejně/neveřejně se přiznám, že některé byly moje kamarádky jenom kvůli té paletce očních stínů, se kterýma jsem se vždycky mohla nalíčit!!
A potom to přišlo.. nový svět- základní škola! Byla jsem malá holčička, která bydlela úplně jinde než všichni ostatní a chodila do jiné školky, no skoro naplavenina. Je fakt, že si to už moc nepamatuju, ale i tak ze základní školy nemám nějaké děsivé trauma, které by mě pronásledovalo vždy, když jdu na záchod.
Přátelství jsem našla víc, některé mi odjely přes půl republiky, jiná bydlí 4 kiometry ode mě a já nejsem schopná přijet na návštěvu. Jiná bydlí 5 minut chůze od mého domu. Potkáváme se každý den, kdysi jsme spolu strávily téměř dva měsíce v kuse, a teď? Když se potkáme ráno na vlakové zastávce, usmějeme se a zvedneme ruku na "Jeeh ahoj" a přitom to snad ani není upřímné. Snažím se udělat nějakou legraci, ale vrací se mi to tím, že se na mě jednoduše vykašle, protože nejsem dost dobrá kamarádka. dělám všechno v nejlepším vědomí a svědomí a stejně to není dost. Řešíme hlouposti, které nám zbytečné ztrpčují život a šly by vyřešit za 3 minuty, třeba týdena jsme zbytečné naštvané. Říkám si, kde se ta chyba stala a už to vidím. zní to hloupě, ale asi to budou peníze. Když moc, že můžete mít všechno, příjde v nesprávnou chvíli, je těžké se udržet na vaší poklidné vlnce přátelství.
A co je na tom všem nejlepší? Stará vlna přátelství se pomalu rozplynula a je z ní něco, co unese sotva lístek. Já jsem se ale dokázala dostat na novou. Říkám té vlně "GUH". A nic lepšího jsem zatím asi nepoznala. Myslím, že najít přátelství, u kterého se nemusíte pořád chichotat jako debil ale bavit se, je nějvětší štěstí člověka. Ovšem najít přítele se kterým se jako debil skutečně chichotáte a dáváte si valentýnské dárky taky není vůbec k zahození!! :)


S úsměvem do postele!
XoXo! <3