Where's my happy end?!

5. ledna 2014 v 19:04
Je poslední den prázdnin a tak si tady v klídku sedím, celá zadrobená od mých milovaných vanilkoých rohlíčků a přemýšlím nad tím, co jsem ještě měla udělat a neudělala.
Měla jsem několik prázdninových plánů a nebudu si lhát, některé prostě selhaly.
Plánovala jsem si, jak budu sledovat pohádky, filmy a nejlepší nejúžasnější a prostě nejdokonalejší Grey's Anatomy! Pohádky selhaly hned s prvním dnem prázdnin, kdy jsem neslyšela nic jiného kromě "Běž obalit cukroví a namoč ho do čokolády. Jaktože ještě nemáš uklizeno?!" Tím začala moje vánoční deprese. Tou depresí nemyslím depresi alepouze moji pubertální depresi ;)
Většinou se z těch mých smutných dnů, kdy chci čaj a postel s filmem dostanu brzo, protože nemám čas na to, abych se hroutila, prostě to "přepracuju". Tentokrát to bylo jiné, protože mít čas a žádnou duševní práci mě ničí. Moc tomu ani nepřidával fakt, že jsem vytvořila vánoční dárek pro sestřina přítele, následně se tento dárek dostal k jejím dvěma kamarádkám. Příjdu si jako skvělá holka kterou musí cizí kluci zbožňovat a myslet si jak je originální!! A mimochodem, kdyby se někdo ptal proč to dělám, tak nemám odpověď.. prostě jsem jenom příliš skvělá a hodná.
Samozřejmě nejsem nějak depresivní případně sebedestruktivní člověk, právě naopak, zbožˇňuju život, smích a všechny ty "blbinky" okolo toho, ale někdy mám prostě chuť se na to vykašlat, což nejspíš souvisí s tím, že přijímám pouze dokonalé věci a lidi a vlastně všechno, ač sama moc dokonalá nejsem. Občas mám dokonce pocit, že jsem kazové zboží, ale to bych raději nerozebírala na mém "blogu" který čtou dva lidi, včetně mě :D !!
Co se týče filmů těch jsem taky moc neviděla, protože jsem strávila prázdniny v mými kamarády- Meredith, Christinou, Izzy, Lexi, Georgem a Alexem. Asi vypadám jako naprostý úchyl :D ale přiznávám se, že jsem u žádného romantického filmu nikdy nebrečela, ale měla jsem fakt na krajíčku, když George museli odpojit od příštrojů a to mi ani nepomohl Dereckův dokonalý úsměv! :D
Co se týče nějakého pohybu, tak byhc si to nejraději ani nepřiznávala, ale za prázdniny jsem skoro nevytáhla paty z domu, nemluvě o množství snědeného cukroví. Jo, dobře, byl ho asi tak vagon :D. ale naštěstí se v mém předsevzetí objevuje hubnutí, tak doufám že to pujde, protože bez školního vojenského rozvrhu jsem úplně jako když vezmete Medvídkovi Pú jeho sklenku s mede, no prostě v prdeli! :D Jako jediné štěstí beru to, že doma nemám váhu, takže se nemusím hrozit nad tím, co přibylo.
Píšu si sem o tom, jak mě trápí tuna cukroví, co jsem snědla a smrt mého kamaráda George O'Malleyho a radši se ani nevyjadřuju nad psychickýma Vánoce. Podle mě je to prostě teror, všechny ty koledy, rolničky, napjatá atmosféra a lidi kteří se snaží vypadat že je všechno v pohodě a přitom není. Přiznávám tady naprosto neveřejně, protože když Duškovi nepošlu odkaz, tak ani nezjistí, že tu něco přibylo, že mi chybí to, jak mi někdo řekne že jsem mu vymyslela originální skvělý dárek a jsem dobrá. Nechci říct že potřebuju úznání a poplácání po zádech, já jenom chci aby mě někdo viděl! Protože, ruku na srdce, vážně mě neuspokojuje vyrýbět dárky pro cizího přítele a poslouchat o tom, jak jsou jejich holky skvělé a geniální. Říkám si, kdybych měla přítele, bože, ten by byl šťastný!
Teď se mi můj mozek snaží vnutit otázku "A proč ho nemáš?".. Diagnostikovat se je vážně složité a pro mě ještě dvakrát tolik. Nevím jestli si mám myslet, že všechny děsí to, že mám ráda animované filmy, STAR WARS, toužím po rybičce v kulatém akvárku ,která by se jmenovala Denny Banana, dělám si ze sebe legraci i s roztrhlýma kalhotama a prostě jenom ráda čtu a nebo si mám prostě jenom myslet, že jsem ošklivá a hloupá. Proč mi to můj mozek nemůže říct, když se mě věčně snaží přechytračit?!
Spousta mých kamarádů říká, že jsem vybíravá, ale já mám jednu podmínku, co se týče ideálního partnera. Prostě jenom chci, abych z něj byla naprosto odrovnaná, když ho potkám! Nikdo by nechodil s někým, kdo se mu nelíbí, případně kdyby na "rande" museli mluvit 3 hodiny v kuse, aby nevznikla trapná chvíle ticha! :D No jo, i to mám za sebou..
Někteří z nás prostě nemají štěstí, ale co je na tom to nejlepší? Já pořád věřím, věřím v poníky, v mře gumových medvídků a v můj ŠŤASTNÝ KONEC ! Věřím tomu, že jednou si půjdu sednout do té kavárny a fakt to bude jako ty filmové scény. To jsem ale naivka, co? :D
Pojďme radši snít o gumových medvídcích a myslet na vstávání, které mě budí poslední 4 dny!
XOXO :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama